Budoucnost je čím dál více nejistá. Turbulence na trhu roste ročně o cca 15 %, a brzo se bude zvyšovat na 25 % ročně. Jak se dozvědět více, jak na tom bude firma za pět až deset let? Určitá možnost tady je. Mezi techniky strategického řízení patří i „Plánovací scénáře“, které jsou velmi oblíbeny ve firmách v USA, Británii, Finsku a některých dalších zemích.
Těžko se dokazuje proč, ale dostatečně velký vzorek subjektivních názorů lze objektivizovat jako relativně přesný popis skutečnosti nebo budoucnosti. Prý se jedná o jakousi míru kolektivní moudrosti, která kupodivu dosti přesná.
Jak se scénáři pracuje?
Dříve se v organizacích používaly čtyři scénáře, které popisují budoucnost jako současnost. To znamená, že každý autor scénáře popíše budoucnost, jakoby už v ní byl a ohlíží se do minulosti. Popisuje prostředí, trh, firmu, její produkty a služby, vedení, skladbu zaměstnanců apod. Scénáře jsou napsány jako skutečné příběhy budoucí doby.
Kdo scénář vypracovává?
Měli by to být členové rady pro strategické řízení, top management, prozíraví specialisté, dodavatelé a odběratelé. Celkem by mělo jít o cca deset scénářů.
Postup přípravy scénářů
1. Vymezení rozsahu. Stanoví se časové období, na které budou scénáře připraveny. Při vymezování období, které budeme ve scénářích popisovat bychom se měli inspirovat minulostí a připočítat k tomu mnohem větší turbulenci. Jak dlouho dopředu má smysl se „dívat“? Záleží na oboru, v němž podnikáte. Ve výrobě potravin to bude jiné než v ITC, optice nebo v materiálovém inženýrství či v molekulární biochemii. Obvykle jde o rozsah 5 – 10 let.
2. Identifikace hlavní zainteresované strany. Jaké jsou hlavní zainteresované skupiny (stakeholders: akcionáři, zaměstnanci, odbory, dodavatelé, zákazníci, úřady, veřejnost) ovlivněny budoucími změnami? Jde o poznání toho, jaká je jejich současná role, zájmy a možnosti ovlivnění budoucích událostí.
3. Předpoklad základních trendů. Jaké jsou hlavní politické, ekonomické, technologické a či odvětvové trendy, které budou mít vliv na budoucnost?
4. Určení klíčových nejistot budoucího vývoje. Jde o pochopení oblastí, které podle teorie chaosu a Paretova pravidla. Co bude hrát velkou roli ve světě? Jsou to hlavně převratné technologie, informační revoluce, oslabení USA a Evropy, vzestup moci a vlivu Číny, Ruska, Indie, Brazílie, Malaisie, postupně i Afriky. Bude růst turbulence a hyperkonkurence, vliv suverénních fondů a zvýšená ochrana životního prostředí. Nároky zákazníků budou dramaticky stoupat, nová legislativa bude měnit pravidla hry, významný bude i vzestup kriminality a. terorismu Co z toho může výrazně ovlivnit všechny či jen vaši firmu?
5. Pak se vybraní lidé se strategickým a kreativním myšlením z firmy, dodavatelů a zákazníků. Všichni začnou psát scénáře v rozsahu asi čtyři strany A4. Lze zadat psaní scénářů zaměřených na optimisticky, středově a pesimisticky. Lze zaměřit pozornost na odvětví, obory v odvětví a vaši firmu v oboru. Lze použít i kombinace.
6. Rozdání scénářů. Všechny napsané scénáře dostane řada určených analytiků z firmy i mimo ni, kteří si ze scénářů. Tito lidé udělají analýzy scénářů a vytvoří průniky, které je třeba studovat. Analytikové doporučí studium dalších oblastí, které je třeba doplnit. Hledají se styčné body, průniky, potvrzování slabých signálů budoucích trendů, průniky již sílících trendů. Hledá se metrika k měření pravděpodobnosti, že některé události nastanou, kdy a v jaké síle.
7. Scénáře reakcí. Výsledky analytiků dostane tým lidí - stratégů, kteří vymyslí indikátory blížících se ohrožení. Z nich pak vytvoří varovný systém ohrožení, který je součástí strategického řízení. Tým vytvoří varianty řešení pro každou z předvídaných událostí. V prováděcím scénáři bude přesný postupreakcí a odpovědných lidí za tyto kroky. Tyto scénáře už jsou tajné, zná je jen úzký okruh zasvěcených.
8. Kdo vyhodnocuje? Rada pro strategické řízení pravidelně (co čtvrt roku) sleduje výstupy z varovného systému a vyhodnocuje je.
9. Informování zaměstnanců. Zaměstnanci jsou seznámeni s pečlivě připraveným výtahem, který je bude motivovat a dá jim pocit, že se podílí na budoucnosti firmy.
