Články
|
Karel Červený
Člověka od malička formuje jazyk rodičů, vrstevníků, jazyk školy. Svět pohádek postupně střídá svět reklamy, svět počítačových her svět politiky. Každý z těchto světů má svůj jazyk, symboly, hodnoty, a rozdílný přístup k řešení problémů. Mladý člověk se od malička učí tomu všemu porozumět a vyznat se v tom. Často má v duši zmatek. Rodiče mu od malička říkají, že se nemá lhát a pak ho požádají: „Kdyby někdo volal, tak nejsem doma“. Od malička se učí, že se nemá opisovat ani podvádět, pak se dovídá, kolik docentů a profesorů odevzdávají plagiáty a podvodem získávají akademické tituly. Od malička dítě slyší, že na červenou se musí stát a pak vidí na přechodu stovky lidí, kteří na ni přebíhají. Mladým lidem je stále vštěpováno, že se před jízdou nesmí pít, ale pak vlastní otec se slovy: „jedno pivo neuškodí“ a jede z hospody domů. Tedy všechno, co slyší, je jen jako. Hodnoty a zásady nejsou tak důležité. Důležité je zdání...
Nedávno jednadvacetiletý opilý kluk v Brně srazil na tramvajovém ostrůvku matku s desetiletou dcerou. Maminka jí zemřela. O minulých víkendech zahynuli dva mladí motocyklisté. Každý týden je nějaký mladý člověk těžce zraněný nebo mrtvý. Televizní reportáže o dopravních tragédiích nechávají chladnými nejen děti, ale i dospělé. Nikdo si nepřipouští, že by se něco podobného mohlo stát i jemu. I těch dvanáct lidí, jejichž život vyhasl uplynulý víkend, si při sledování televizních zpráv vůbec nepřipouštělo, že by je to mohlo někdy potkat. Co s tím lze dělat?
Co s mladými může opravdu zatřást? U mladých lidí je příčinou dopravních nehod hlavně frajeřina, předvádění se, hecování, bezhlavé zkratovité jednání, neuvědomění si možných následků. Psychologové se přimlouvají za syrové a naturalistické pojmenovávání nebezpečí pravými jmény a obrazy. Podle nich jedině syrová až surová pravda může mladé lidi oslovit. Tu jim však cenzoři upírají ve jménu falešné morálky. Podle této morálky je lépe, aby mladí na cestách umírali než aby Renčovy televizní spoty někoho pohoršily. Proto se používají jen nějaké neúčinné náhražky, které nás všechny nechávají chladnými. Úřady mají čárku za prevenci. Vlk se nažral a koza zůstala celá.
Ale nejde jen o pokřivené obrazové mediální sdělení. Mění se také jazyk médií. Novináři často v honbě za senzacemi používají tolik superlativů, že se vyprazdňuje jejich obsah. Mnozí novináři v honbě za sledovaností či nákladem mění fakta i realitu. Někteří novináři dokonce otevřeně klamou. Mění se i vyjadřování veřejných činitelů. Mnozí tlachají o ničem a přetvařují se. Čemu mají mladí lidé věřit?
Celá společnost je nějaká schizofrénní. Mladým lidem představuje několik světů.
• Svět politiky a moci, který je plný podrazů, záště, špíny a podlosti, ale kde se nesmí mluvit „sprostě“ a ukazovat prostředníček.
• Svět církví, kde se káže voda a pije víno, vyznává bázeň před Bohem a přitom se tajně przní děti.
• Svět práce ve firmě, kde se také musí předstírat a dobře hrát svou roli.
• Svět reklamy, který je klamavý, nikdo mu nevěří, ale mnoho lidí mu podléhá.
• Pak svět kamarádství, kde se vše pojmenovává pravými jmény a kde panuje důvěra.
• Pak je tu svět extrémistických hnutí či politických stran, které problémy nazývají pravými jmény a často nabízejí populistická řešení. To mladé lidi přitahuje. Čím více státníci a politici neřeší složité sociální či etnické a kriminální problémy, tím více se rozšiřují řady stran a hnutí s černobílým viděním světa.
A pak je tu svět médií, kde se některé světy prolínají. Je to svět, kde tlustí nejsou tlustí, ale mají problém s nadváhou. Kde černoši nejsou černoši, ale Afroameričané. Kde Cikáni nejsou Cikáni, ale Romové místo Indoevropané. Kde část populace nejsou povaleči a zloději, ale pouze nepřizpůsobiví lidé. Kde se to bere? Podle Petra Honzejka z HN některá média, zvláště v USA, vyznávají nový směr tzv. politické korektnosti. Když politik nebo novinář mluví o jakýchkoliv většinách či menšinách, musí si dávat pozor, aby slova nemohla dotyčné poškodit a vyvolat proti nim nějakou averzi.
Například americký konzervativní komentátor Raul Werich o politické korektnosti napsal: "Řeknete-li dnes něco špatně můžete mít právní problémy, politické problémy, můžete dokonce ztratit zaměstnání nebo vás vyloučí ze školy. Určitá témata jsou zakázána... Když to uděláte, označí vás okamžitě za rasistu, sexistu, homofoba, necitlivého nebo "plného předsudků". Například se na veřejnosti nemůže říci, že ženy mají menší nadání pro matematiku, že jižní národy méně pracují a více si užívají, že některá etnika kradou více než jiná a neřeší svou budoucnost, že Američané jsou národem obézních, že Němci milují kýče a Francouzi prostávkují v roce více dní než Rakušané prosvětí státem uznaných svátků. Řada komentátorů přiznává, že nesmí psát, že katolická církev je největším sdružením pedofilů na světě nebo že radikální islám je největší líhní terorismu. Politická korektnost se zvrhává ve falešnou kamufláž reality, která se lidem příčí.
Do toho všeho reklama vytváří zhoubnou virtuální realitu, kde jsou všichni šťastní, nikdo nepracuje ani nechodí do školy, všichni si užívají, jsou bohatí. Kde moč je modrá, všechno je super, kde značky vytváření nové transcedentno a identitu pro nositele. Reklama nás upozorní, kdy jsme out, co si máme myslet, co máme číst, nosit, jíst, jak si máme hrát či telefonovat. Nebýt reklamy, jsme ztraceni v chaosu. Reklama nám od malička dává tu správnou orientaci ve složitém světě. Už malým dětem dává pochopit, kdo je čím bohatý, kdo je socka, jak stačí mít bez námahy prachy na poslední model telefonu, počítače, auta apod.
Aby svět nebyl tak jednoduchý, podívejme se na problém z jiné strany. Edward de Bono, jeden z největších myslitelů doby a učitel kreativity říká, že ve třetím tisíciletí již nevystačíme s jazykem protikladů. Nová doba přináší nové pohledy na sociální a jiné zákonitosti a polarizovaný jazyk těmto nárokům už nevyhovuje. Angličtina i další jazyky jsou plné protikladů: láska – nenávist, přítel – nepřítel, dobro – zlo, černá – bílá, světlo - stín, apod. Dnešní doba potřebuje řadu jazykových nuancí pro pochopení současného složitého světa. V knize „Pravdu mám já a ne ty“ navrhuje, jak se může měnit jazyk a naše myšlení tak, aby odpovídalo potřebám třetího tisíciletí. Uvádí jako příklad jazyk Eskymáků – Inuitů, kteří mají pro nepřítele až dvacet různých vyjádření. My jen jediné.
Na jedné straně potřebujeme korektní jazyk, který nebude zraňovat ani Židy ani Romy ani gaye. Na druhé straně můžeme oslavovat každý úspěch některého z Romů, který je ostatním dobrým příkladem v dosahování cílů. Můžeme pravdivě popsat, jakým přínosem pro lidstvo jsou Židé a Palestinci. Kdo buduje a kdo boří. Kdo je prospěšný a kdo parazit. Můžeme nahlas říkat, že král je nahý. Můžeme mladým lidem pouštět Renčovy spoty „Nemyslíš – zaplatíš“ v plné necenzurované verzi. Můžeme mladé lidi brát na exkurze na patologii, aby viděli rozbité motorkáře či zničené mozky zemřelých feťáků. Můžeme bez obav dávat na celou plochu cigaretových krabiček obrázky rakoviny a jiné nepříjemné projevy kouření, včetně projevů impotence. Čím drastičtější, tím účinnější. Životy většiny mladých lidí za to stojí:..
Karel Červený
Petr Honzejk 23.3.2010: Slova šéfa ODS o homosexuálech, církvi a Židech pobouřila. Právem?
http://domaci.ihned.cz/c1-41580210-mirek-topolanek-mistr-politicke-nekorektnosti
Další velmi zajímavý článek: Nekopejte do Wilderse.
http://hn.ihned.cz/c1-44243010-ladislav-henek-nekopejte-do-wilderse-extremiste |