Články
|
Karel Červený
Nedávno významného politika jednoho krajského úřadu zastavila policie. Jel příliš rychle. Když měl dostat pokutu, začal křičet na policistu: „Víš kdo já jsem? Já tě svléknu z uniformy. Toho budeš litovat. Nic ti nezaplatím. Běž do prdele“. Mladý dopravní policista hned incident ohlásil nadřízeným, protož tušil velké problémy. Starší kolegové mu říkají, ať nezastavuje velmi drahá auta, protože buď jsou to mafiáni, nebo mají známé mezi politiky a budou se snažit problém s rychlostí či alkoholem ututlat. Zkušení kolegové mají své zkušenosti a vědí, že mohou bez obav vykonávat spravedlnost jen na řidičích aut pod půl milionu.
O čem to svědčí? Když se zamindrákovaný člověk stane veřejným činitelem, pak se stává sám sobě zákonem a nesmírně těžce nese, když mu nějaký póvl v uniformně připomíná, že pravidla platí pro všechny.
Nízké sebevědomí, moc a zákon to vše k sobě nejde. Je to škoda. Proč to tak je? Přečtěte si zajímavý článek MUDr. Jana Hnízdila „Psychopati v politice škodí zdraví“ http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=10191 Tam se dozvíte, že mezi politiky a vrcholovými manažery je mnohem více psychopatů než v kriminálech.
Kdysi za socialismu mi vedoucí pěveckého sboru kulturního domu v Ostravě – Zábřehu vyprávěl příhodu z Walesu, kde koncertovali. Po koncertě ve velkém krajském městě se s nimi srdečně rozloučili všichni tamní radní. Jen starosta města byl služebně mimo. Když se vrátil do svého města, a zjistil, že soubor už odjel, sedl do auta a jel za nimi třicet kilometrů než autobus dohonil. Zastavil ho, nastoupil do něj a podal všem ruku na rozloučenou. Ve všech zanechal velmi hluboký dojem: „Jak to, že jsme mu stáli za to, aby za námi jel třicet kilometrů?“ ptali se jeden druhého.
Odpověď je nasnadě. Starosta měl zdravé sebevědomí. Bral svůj úřad vážně. Bral jej jako službu veřejnosti i jako reprezentaci města. Ne jako dojnou krávu a náplast na pošramocené sebevědomí. Všichni účastníci zájezdu se shodli v názoru, že tohle by asi žádný český starosta velkého města neudělal. Proč by to dělal? Co by mu to přineslo?
Zdravě sebevědomý politik jakékoliv úrovně by měl policistovi říci: „Pane policisto, děláte dobře svou práci. Je dobře, že měříte všem stejným metrem. Děkuji za pokutu. Jen tak dále. Pochválím vás před vašim velitelem.
Co by se stalo, kdyby politik policistu za pokutu pochválil? Nedávno jsem v televizi viděl rozhovor s policisty, kteří po akademii skládali slavnostní přísahu. Byli nadšení a s naivním výrazem ve tváři říkali, že chtějí dodržovat zákon a pořádek a vrátit policii respekt. Avšak pokud dostanou tvrdé pokárání a tresty za „obtěžování“ politiků a zbohatlíků, pak se z nich stanou prodejné děvky. Prodají svou čest za jisté místo u policie. Pak už není těžké přimhouřit oči nad závažnou trestnou činností kohokoliv. Inu, malé příčiny, velké následky....
Podle vyprávění některých mých známých z Holandska, Británie, Dánska a Německa se tam už několikrát stalo, že politik za pokutu poděkoval. Je známo, že německá i rakouská policie je dost nesmlouvavá. Například zatímco česká policie ze strachu nechává jezdit milionáře v milionářském závodu třístovkou po dálnici D1, německá policie bez pardonu zabaví milionářské auta a udělí tvrdé pokuty. Kdy se toho dočkáme? Až vyzraje demokracie...
P.S. Už jste někdy poděkovali policistovi za to, že dobře vykonává svou práci? Je to vůbec normální? |