|
|
K. Červený, MSc., MBA
Ve středu 28.října 2009 zveřejnila Akademie věd ČR, že podle rozsáhlého průzkumu je v naší společnosti týráno 38 % žen a 5 % mužů.
 Vzpomínám si, že jsem v jednom severočeském dětském domově viděl kresbu asi desetileté dívenky, která namalovala svou maminku jako přísnou královnu sedící na trůnu na vrcholu pyramidy. na úpatí prvního z asi šestnacti stupňů klečela ona holčička. Tento obrázek se mi hluboce vryl do paměti.
Lidé týrají své nejbližší nebo ubližují druhým proto, že mají nízkou emoční inteligenci. Na vině je hlavně nízká úroven sebepřijetí a sebeúcty i sebelásky. Zdravě sebevědomý člověk neubližuje druhým. Proč by to dělal?
Naše školství se snaží do dětí dostat maximum faktů, které si lze v multimediálním světě bez problémů opatřit. Na to vyčerpá maximum času a úsilí. Škola by na prvním místě měla formovat postoje dětí. Například vytvářet lásku k poznání, rozvíjet tvořivost a inovační myšlení. Když budou mít děti lásku k poznání, tak se budou učit samy od sebe a učitel jim bude sloužit jako průvodce ve světě informací, propojovat je a dávat do kontextu. Škola by měla rozvíjet zdravé sebevědomí dětí. Jedině tak je možné radikálně snížit počty případů šikany, týrání a zneužívání dětí a žen.
Všichni od dětství by měli vědět, že týrání či zneužívání dětí, má za následek, že v tyto děti v dospělosti zase týrají nebo sexuálně zneužívají své vlastní děti. A tak se kolotoč uzavírá. Koho budeme trestat? Kdo je viník a kdo je oběť? Proč se k tomuto problému nevyjadřjí sociologové, psychologové, ministerští úředníci? Kolik ještě musí být týráno a zneužito dětí, než se odpovědné úřady rozhoupou k nějakému systémovému činu a prevenci?
|
