Články
|
Natálie Berglowcová
Otázka podle mě nezní, co bychom měli objevit, jako spíš, co bychom měli zjistit. A odpověď se netýká ani tak života, jako jeho konce. Když se dívám kolem sebe, čtu noviny, poslouchám rádio nebo se dívám ne televizi, myslím, že lidé potřebují zjistit, kdy je správný čas ze života odejít... Nezdá se vám, že je všude kolem plno příběhů, které skončily předčasně? Nebo naopak příběhů, které už nemají bílé stránky na popsání, ale stále nemohou skončit? Na jedné straně úmrtí a sebevraždy dětí a mladých lidí. Nešťastně přetřené čáry života těch, kteří tady ani nestihli udělat otisky do písku. A naopak lidé, kteří se vlivem nemoci změnili z kohosi na cosi, trápí se bolestmi a jejich nejbližší nemohou dělat nic kromě tichého přihlížení a čekání na smutný konec... Lidstvo by mělo vědět, kdy a jak důstojně, ale definitivně má člověk odejít ze světa. Zdá se to těžké. Před prvními krůčky svých dětí? Po jejich prvním slově? Před jejich maturitou, svatbou nebo po narození vnoučat? Po narození pravnoučat? Na své narozeniny? Nikdy zdá se... A protože se nikomu nechce, od pradávna vidíme snahy běh času zvrátit. Od alchymistů k plastickým chirurgům si tady vždy přeje zůstat současná generace. Lidé, kteří okusili drogu jménem život a nechce se jim přestat, protože se bojí abstinenčních příznaků... Proto si dámy vypínají kůže na obličeji, vycpávají prsa a zužují pasy, aby předstíraly mocné znaky plodnosti. Pánové hledají mladé partnerky, aby zanechali co nejvíce potomků a zapomněli na svůj vlastní vnitřní budík. Proto si vyměňujeme ledviny, operujeme srdce a plíce, protože ještě chvíli, ještě pár dní, ještě alespoň jednou... Je v tom asi i strach, co bude potom. Záchranou berličku před tímto strachem jsou všechna světová náboženství a jejich sliby jasného a dokonalého plánu toho, co bude „potom“. Ale jejich nositeli jsou vždy Ti, kteří své „potom“ ještě neměli. Dá se jim věřit? Pochybuju... A pochybuje asi spousta lidí, protože spíše než víru v nějaké „potom“ chtějí zůstat v jistém tady a teď. A mnohdy velmi násilně. |